(archivováno ze starého webu)
Rozhodl jsem se, že zde udělám takovou malou přehlídku mašin, se kterými jsem svého času fotil.
Můj první foťák byl Belomo Vilia
Belomo Vilia (obrázek z Photohistory.ru)
Belomo Vilia (obrázek z Photohistory.ru)
Což je kompakt s objektivem 40 mm a světelností f/4 (3 čočky), vyráběný v Leningradu tehdejším Sovětském svazu v letech 1973-86. Nabízel časy závěrky 1/15 – 1/250 i režim B, neměl žádný expozimetr, byl plně manuální. Foťák už nevlastním, skončil kdesi v propadlišti dějin.
To další mašina – Agfa Optima Sensor electronic 535
Agfa Optima Sensor electronic 535
– už byla jinačí kafe, obsahovala celkem jednoduchý ale velmi dobře funkční expozimetr (když byly nastavené parametry OK, rozsvítilo se v hledáčku zelené světélko a šla zmáčknout spoušť,jinak se rozsvítilo červené a bylo potřeba změnit nastavení)
– tady jsou nějaké parametry (převzato vč. obrázku z http://www.edition-oldenburg.de/agfa_optima.html)
Objektiv: Solitar 1:2,8/40 mm (4 čočky)
Závěrka: 1/30 s – 1/500 plynule, Agfa Paratronic
Clona: 2,8 – 22
Rozměry: 104 x 70 x 56 mm
Váha: 255 g
Batterie: 3 x alkalické “knoflíky” 625G
Výroba: Mnichov, Německo
O tenhle foťák jsem bohužel přišel, když se s námi při jízdě po Dunaji převrátil člun. Zajímavý článek se spoustou informací o “příbuzném” tohoto foťáku (zvenku vypadá úplně stejně) najdete tady.
K první zrcadlovce jsem se dostal roku 1999, kdy jsem fotil zatmění slunce. Od dědy jsem si tehdy půjčil Practicu, která mi nakonec zůstala:
Practica LTL – 3
– vyráběna od listopadu 1975 do března 1978; celkem vyrobeno 349 919 kusů (*)
– kovová lamelová závěrka s časy 1 s – 1/1000 s + B, objektivy na závit M42
– TTL měření při pracovní cloně, spouští se tlačítkem nad spouští, indikace v hledáčku pomocí ručičky
– 10s samospoušť – mechanická (páčka dole vlevo pod spouští), knoflíková baterie pro expozimetr
Ta moje má objektiv Pentacon auto 1,8/50. Mám k ní i sadu mezikroužků, taky teleobjektiv Pentacon 4/200 a časem mi přibyl i objektiv Helios 2/58. Ten byl, pokud si vzpomínám, dodáván jako základní objektiv k tomu Zenitu, co se prodával v provedení fotopuška apodle ohlasů na webu to nebylo vůbec špatné sklo.
Tahle Practica mě provázela na spoustě dovolených a pracovala výborně. Když jsem ji dostal, věděl jsem, že expozimetr mírně podhodnocuje, ale s tím se dalo počítat. Až po pár letech začala zlobit – v Tunisu mi zmršila pár fotek, když zjevně trochu prokluzoval posun filmu – některé fotky byly částečně překryté a mnohdy zcela nepoužitelné. Připisovali jsme to místním vedrům, i když jsem se k foťáku choval slušně, na pláž ho nenosil a už vůbec ho nikdy nenechával na sluníčku jen tak.
Bohužel problémy přetrvávaly, takže jsem nakonec zašel ke Škodovi a v servisu se předběžně informoval. Dotyčný pán mi řekl, že podle všeho to vypadá na prasklou rolnu, a že se to prostě časem stává. Takže jsem si nakonec nechal rolnu vyměnit a při té příležitosti i poštělovat expozimetr a foťák je nadále provozuschopný.
Pro zájemce o další informace mohu doporučit velmi podrobný článek pana Sýkory na Paladixu.
Canon EOS Rebel GII alias EOS 3000N
Tenhle foťák má trochu netradiční označení, takže když jsem měl možnost ho za velmi výhodnou cenu koupit, nebyl jsem si jist, zda to není nějaká faleš. Přes net jsem nakonec zjistil, že je to EOS 3000N pro americký trh (všechny canoňácké zrcadlovky mají v Americe takovéhle „akční“ názvy – Rebel, Elan atd.). Takže jsem ho nakonec vzal a nějakou dobu i používal. Jenomže to už se čímdál víc rozmáhaly digitály a já toužil po nějakém digitálu a pokud možno po pořádném foťáku (měli jsme už tehdy jeden digi kompakt). A tak jsem ho poslal do oběhu – snad ho využije někdo další.
Canon A35F
Přibližně ve stejnou dobu se ke mně dostal můj v pořadí již třetí kompakt – a to Canon A35F. Dostal jsem ho od známého z obchodu, jako věc, kterou stejně nikdy neprodá, tak ať si to vezmu. Nedělal jsem si žádné iluze ale nakonec se z něj vyklubal velmi slušně fotící kompakt s dálkoměrným ostřením. Stále ještě ho mám 🙂
pár informací:
– na trh uveden roku 1978
– objektiv 40mm f/2.8
– závěrka EV 9 (f/2.8 at 1/60 sec.) – 17 (f/20 at 1/320 sec.) při ISO 100
– mechanická samospoušť
– průhledový hledáček s dálkoměrným ostřením (při zaostření nemá snímaný objekt „duchy“, dojde k překrytí obou obrazů)
– automatická expozice – CdS článek pro měření expozice v rozsahu EV 9 – 17 (při ISO 100), citlivost filmu ISO 25 – 400
– napájení – 1,35V knoflík + 1 x AA baterie pro blesk, k dispozici kontrola baterie
– vestavěný blesk s ručním vyklopením, nastavení blesku automatické
– převíjení filmu ruční
víc informací o téhle mašince najdete třeba na stránkách Canon camera museum
Protože DSLR (digitální zrcadlovky) byly tehdy na můj vkus docela drahé – na to, co jsem dříve mohl dělat s praktikou, pár skly a mezikroužky, bych potřeboval vybavení za cca 30 tisíc a to jsem se ještě držel relativně při zemi. Nakonec jsem tedy zvolil kompromis a koupil EVF – konkrétně FUJI Finepix S9600, což je podle všeho cosi jako zrcadlovka bez zrcadla (místo zrcadla to má LCD hledáček) a objektiv s 10x optickým (!) manuálním zoomem je napevno. Jinak se to ale zrcadlovce dost podobá jak vzhledem, tak ovládáním a pár lidí si tuhle mašinu už se zrcadlovkou spletlo.